Rudolf Viest

Rudolf Viest (24. září1890, Revúca1944/1945?) byl slovenskýdivizní generál, velitel povstalecké armády na Slovensku v době Slovenského národního povstání, československý legionář v první světové válce[1] a jediný slovenský generál v předválečné ČSR.

Arm. gen. Rudolf Viest

Jan Nepomuk Langhans: Rudolf Viest
státní ministr exilové vlády v Londýně
Ve funkci:
27. října1941  12. listopadu1942
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Šrámek
státní ministr (v ministerstvu národní obrany) exilové vlády v Londýně
Ve funkci:
12. listopadu1942  4. února1945
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Šrámek
2. ministr národní obrany exilové vlády v Londýně
(pověřen řízením)
Ve funkci:
19. září1944  4. února1945
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Jan Šrámek
Předchůdce Sergěj Ingr
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

Narození 24. září1890
Revúca
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko
Úmrtí 1944/1945 (ve věku 54 let)
?
Německá říšeNěmecká říše
Choť Květoslava Viestová
Příbuzní Dušan Viest (sourozenec)
Alma mater Vysoká škola válečná
Profese voják, důstojník a politik
Náboženství luteránství
Ocenění Odznak Československého partyzána (1947)
Rad Ľudovíta Štúra I. triedy – vojenské (1995)
Řád rumunské hvězdy
Řád čestné legie
komtur Řádu znovuzrozeného Polska
 více na Wikidatech
Commons Rudolf Viest
Některá data mohou pocházet z datové položky.

. . . Rudolf Viest . . .

V hodnosti podplukovníka jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů

Mezi lety 19201939 působil jako důstojník Československé armády v diplomatických a velitelských funkcích. Nejvyšší funkce dosáhl jako velitel 6. a 7. armádního sboru. Roku 1933 dosáhl hodnost brigádního generála, v roce 1938 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Za mobilizace v září 1938 velel jednotkám VI. sboru. Byl členem delegace na československo-maďarských mezivládních jednáních 9.13. října1938, na kterých se ve smyslu Mnichovské dohody měla vyřešit otázka maďarské menšiny v Československu.

Od roku 1939 byl příslušníkem slovenské armády. Patřil ke skupině protifašisticky orientovaných důstojníků, udržoval styk s domácím odbojem i československou exilovou vládou v Londýně. Dne 14. března1939 jako první podepsal prohlášení, ve kterém vystoupil proti činnosti, která vedla k odtržení Slovenska od ČSR. 29. srpna1939 emigroval přes Maďarsko do Francie. Od 17. října1939 byl členem Československého národního výboru v Paříži a velitelem tvořícího se exilového československého vojska. Od ledna 1940 velel 1. československé divizi ve Francii. Po okupaci Francie v červnu 1940 odešel do Anglie. Následně se stal členem Státní rady československé a ministremčeskoslovenské exilové vlády v Londýně. Šlo o stoupence Edvarda Beneše.

Od 20. června1944 byl zástupcem československého vládního delegáta pro osvobozená území. 22. srpna1944 odletěl s československou vládní delegací z Anglie do SSSR. Odtud odletěl 6. října1944 přes Moskvu s částí 2. československé paradesantní brigády do Banské Bystrice na pomoc SNP.

Poté se stal velitelem 1. československé armády na Slovensku po Jánu Golianovi a taktéž předsedou Rady na obranu Slovenska. Jeho prostřednictvím se československá exilová vláda pokoušela získat větší vliv ve vedení SNP a v armádě. V tomto období se však vojenská situace povstalecké armády začala zhoršovat. V noci z 27. na 28. října1944 vydal v Donovalech poslední rozkaz: „Boj za slobodu Československa sa nekončí, bude pokračovať v horách“. Ve složitých podmínkách však nebyl schopen zabezpečit, aby se rozkaz dostal do všech povstaleckých vojenských jednotek, čímž přispěl k rozkladu povstalecké armády.

Dne 3. listopadu1944 byl Viest s Golianem v Pohronském Bukovci zajat. Byli vyšetřováni v Banské Bystrici a Bratislavě, následoval transport do Berlína a odsouzení německým soudem k trestu smrti. Datum a místo jejich smrti není známé,[2] některé zdroje uvádí únor 1945 a koncentrační tábor Flossenbürg.[3]

. . . Rudolf Viest . . .

Tento článek pochází z webu Wikipedia. Původní článek může být trochu zkrácen nebo upraven. Některé odkazy mohly být upraveny. Text je licencován pod “Creative Commons – Attribution – Sharealike” [1] a část textu může být také licencována za podmínek “GNU Free Documentation License” [2]. Na mediální soubory se mohou vztahovat další podmínky. Používáním tohoto webu souhlasíte s našimi právními stránkami . Webové odkazy: [1] [2]

. . . Rudolf Viest . . .

Previous post Společenská odpovědnost firem
Next post Útok na letiště v Kábulu 2021